Souhrn poznatků a přednášek, které zazněly na letošním semináři Otevřené repozitáře 2019 na Vysoké škole Báňské v Ostravě.
Na mnoha zahraničních univerzitách už si všimli, že výdaje za publikování v režimu Open Access jsou a) vysoké, v řádu tisíců € a b) téměř nikdo je systematicky nesleduje. Vzhledem k tomu, že EU a později i jednotlivé státy EU se postupně zavazují k brzkému přechodu na OA publikování pro všechny vědecké články financované z veřejných zdrojů, představuje tato nevědomost problém. Vytváří totiž informační nerovnováhu mezi vydavateli těchto článků a autory, potažmo institucemi, které za vydání článků vydavatelům platí.
Sledování výdajů za publikování
Na švédské University of Göteborg mapují publikační poplatky (APC) již třetím rokem. (Možná jste zaznamenali, že Švédsko a Německo byli mezi prvními, komu velký vydavatel Elsevier odstřihl přístup k jejich vědeckým článkům kvůli nedosažení shody na podobě nové smlouvy.) Toto mapování provádí zejména ručním procházením faktur na univerzitě. Vytipovali si 8 vydavatelů, u kterých se nejčastěji publikuje, a prošli všechny jejich faktury. Dále spolupracují s projektovým centrem, které eviduje grantové a projektové výdaje. Nechali si také upravit univerzitní ekonomický systém, aby bylo možné tyto výdaje oddělit a vyfiltrovat od ostatních výdajů. (Mapping APCs at the University of Gothenburg, Pauline Jönsson a Karin Henning – University of Gothenburg)
V mapování APC celosvětově pomáhá projekt OpenAPC, kam může kterákoli instituce nahrát data za své vynaložené náklady na publikování v režimu Open Access. Na webové stránce https://treemaps.intact-project.org lze poté vidět grafické rozložení výdajů mezi institucemi, vydavateli atp. (Open APC, placený open access svět pod lupou, Tereza Simandlová – UK)
Bitva o Open Access
Důvodů pro sledování APC a přechodu na Open Access je mnoho. Některé ve své analýze Landscape Analysis The Changing Academic Publishing Industry – Implications for Academic Institutions zveřejnila organizace SPARC. Analýza se zaměřila na největší vydavatele na Evropském trhu: Elsevier, Springer a Wiley, kteří dohromady zaujímají přes 50 % evropského trhu. Z analýzy se například dozvíme, že Elsevier je sice na druhém místě v počtu vydaných publikací, ale na prvním místě v celkovém zisku. Celkovou marži má cca 37 %, oproti Springeru, který má pouze 23 %. Dalším zajímavým údajem je rozdíl v příjmu za článek publikovaný tradičním způsobem – cca $4 100 USD a v režimu Open Access – cca mezi $2 250 a $2 400 USD. Tyto informace pomáhají pochopit, proč se svádí tak velká bitva o podobu budoucího publikování pouze v režimu Open Access. (Změny v průmyslu akademického publikování – představení analýzy SPARC Europe, Jan Skůpa – VUT)
V německém národním konsorciu DEAL pro licencování odborných databází mají velké zkušenosti ve vyjednávání s vydavateli. Od roku 2015 se snaží vyjednat jiné podmínky pro přístup k odborným článkům velkých vydavatelů, které by v sobě zahrnovaly implicitní open access licenci (CC-BY) pro všechny články publikované německými autory. Svůj platební model nazývají Publish & Read a jde hlavně o to, aby instituce neplatily za Open Access publikování více než v současném systému. Cena se tedy odvíjí od dvou složek: 1) platba za OA články a 2) platba za přístup k celému portfoliu článků daného vydavatele. (The DEAL negotiations in Germany, Bernhard Mittermaier – DEAL)
Ve zkratce by se zmínění tři největší vydavatelé dali ohodnotit barvami na semaforu. U červeného Elsevieru zatím ke shodě nedošlo a německé instituce jsou od jejich článků odstřihnuté. Nicméně celá akademická komunita stojí za konsorciem DEAL a ve výsledku nezaznamenali větší problém, protože články lze získat například skrze meziknihovní výpůjční službu. Žlutý vydavatel Springer zmrazil cenu předplatného na cenách z roku 2017 a umožnil institucím přístup k celému portfoliu jejich vědeckých časopisů. Toto je pokrok, protože tradičně měly instituce přístup jen k určitým tematickým oblastem z důvodu úspory peněz. O podobě nové smlouvy zahrnující Open Access se usilovně jedná. Nakonec zelený Wiley, který také otevřel celé své portfolio a nastavil takové workflow, aby byly články německých autorů publikovány ihned v Open Access režimu. Smlouva je tedy již podepsaná. (The DEAL negotiations in Germany, Bernhard Mittermaier – DEAL)
„Akční plán“ a transformace českých univerzit
Rada vlády pro vědu, výzkum a inovace připravila Akční plán pro naplnění Národní strategie otevřeného přístupu ČR 2017 – 2020. Tento plán obsahuje 11 opatření. Plán je sám o sobě celkem bezzubý, protože zatím není podpořen legislativně. Jeho prosazení bude záležet zejména na jeho implementaci u poskytovatelů financí a grantových agentur, aby jeho dodržování vymohli na příjemcích svých peněz. Z jeho textu a následných zodpovězených dotazů vyplývá: (Akční plán pro implementaci Národní strategie otevřeného přístupu ČR k vědeckým informacím na léta 2017-2020, Magdalena Lokayová – Úřad vlády ČR)
- Open Access bude zohledněn v systému hodnocení vědy, v modulech 3 a 4
- K zajištění zelené cesty k publikování v režimu Open Access budou u velkých institucí a univerzit využit institucionální repozitář. Záznam v RIVu v IS VaVaI bude obsahovat odkaz do institucionálního repozitáře. Pro menší organizace bude možnost nahrát plné texty přímo do systému IS VaVaI.
- Grantové agentury a státní podporovatelé vědy jako MŠMT budou mít ve smlouvách povinnost publikovat v režimu Open Access.
- Pro evidenci autorů se bude používat identifikátor ORCID namísto rodného čísla. Pro evidenci článků se bude využívat DOI.
- Pro potřeby zmapování přechodu na Gold Open Access model budou zmapovány výdaje na APC na českých univerzitách.
V návaznosti na Akční plán byla zveřejněna také Výzva č. 02_18_054 Rozvoj kapacit pro výzkum a vývoj II (RKV II). Na většině českých univerzit má agendu Open Access na starosti univerzitní knihovna. Na Mendelově univerzitě se rozhodli z této Výzvy vybudovat doopravdy komplexní Open Access ekosystém. Počínaje OA fondem na další 3 roky dopředu, dále úpravou systému OBD pro evidenci vědeckých výstupů a jeho napojením na systém ORCID (včetně zaplacení členského poplatku v organizaci ORCID umožňující využití více funkcí ORCID API), technickým a personálním zajištěním institucionálního repozitáře, překlopení univerzitních časopisů na Open Access v rámci vydavatelství MENDELU či vytvoření institucionální strategie a předpisů pro Open Access publikování. Co se týče pracovních pozic, tak chystají Manažera OA, knihovníka specialistu na OA, systémového knihovníka a správce repozitáře a knihovníka specialistu pro plnění repozitáře a sledování APC. (Rozvoj kapacit pro VaV – realizace aktivity OA na MENDELU, UK a UTB, Naděžda Fasurová – MENDELU)
Na Karlově univerzitě z této výzvy pokryjí implementaci strategie OA včetně analýzy nákladů na APC, dále školení vědců v oblasti OA, školení svých administrativních pracovníků. V otázce nových pozic chystají Univerzitního koordinátora na OA, Manažera datové politiky UK, Proceního analytika a kurátora vědeckých dat a vytvoření fakultních koordinátorů pro OA. (Rozvoj kapacit pro VaV – realizace aktivity OA na MENDELU, UK a UTB, Tereza Simandlová a Jakub Řihák – UK)
Na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně využijí podporu z Výzvy na analýzu publikační činnosti, optimalizaci institucionálního repozitáře, vytvoření institucionální politiky pro Open Access a zřízení pozice univerzitního koordinátora pro oblast OA. (Rozvoj kapacit pro VaV – realizace aktivity OA na MENDELU, UK a UTB, Veronika Hermanová – UTB)
Kde hledat pomoc?
Z ranní debaty nazvané Snídaně šampinů vyplynulo, že existuje celkem mnoho bariér pro české vědce, pokud by chtěli publikovat více otevřeně – Open Science. Zmíním například nezohledňování propagace vědy nebo publikace Open Access v hodnocení vědy, nejistota v autorskoprávních otázkách, obava z ukradení svých výsledků atp. Zajímavou analýzu Public attitudes to life sciences research in six European countries provedli na brněnském CEITECu v rámci projektu ORION. Nedivte se, pokud zjistíte, že Česko z toho vychází nejhůře. Na otázkách hodnocení vědy snad zapracuje dříve zmíněný Akční plán, nicméně mnoho z těchto bariér v praxi pramení spíše z nevědomosti. Vzhledem k tomu, že v Česku se o Open Access, potažmo Open Science mluví pouze v knihovnách, hledejte pomoc ve své akademické knihovně. (Open Science na CEITEC MU a projekt ORION, Pavla Foltynová a Kateřina Ornerová – CEITEC MU)
Na evropské úrovni už je situace příznivější. Doktorandská organizace Eurodoc nabízí webináře a semináře, které objasňují aspekty Open Science a pomáhají s přechodem k tomuto novému paradigmatu. Nicméně mimo to se zabývají také podporou začínajících vědců, jako přípravou na uplatnění v komerční sféře nebo i úzkostnými stavy z velkého tlaku na dnešní doktorandy. Možná jste zaznamenali, že se tato organizace vyjádřila také k Plánu S. (Open access for early-career researchers, Eva Hnátková – EURODOC)
O samotném Plánu S proběhlo vysokoškolskými médii celkem dost zpráv. Je to soubor 10 principů, které by měly definovat, co je nutné reálně splnit pro přechod na Open Access od roku 2020. Ve své první verzi je však Plán S celkem obecný. V připomínkovém kole, které končilo v únoru tohoto roku se sešlo kolem 600 připomínek. My nyní napjatě čekáme na červen 2019, kdy by měla vyjít revidovaná a snad více podrobná verze Plánu S. (Plán S – názory a postoje, Lenka Hrdličková – ČVUT)
Další podporu poskytuje projekt OpenAire. Je to podpora v oblasti infrastruktury pro Open Science, tedy, jak si nastavit repozitář, jak jej udělat kompatibilní s centrálním repozitářem OpenAire. Letos například vyšla čtvrtá verze jejich doporučení pro nastavení institucinálních repozitářů, aby byly interoperabilní a zároveň kompatibilní s repozitářem OpenAIRE. Tato nová verze nově zavádí použití metadatového formátu DataCite namísto nedostačujícího formátu Dublic Core. V rámci projektu však poskytují take školení a webináře. Kompletní přehled služeb naleznete na http://catalogue.openaire.eu. (OpenAIRE – služby na podporu Open Access, Literature Repositories Guidelines v4 a další, Michal Růžička, OpenAIRE – MU)