Kdo jednou okusil pohodlí citačního manažeru, už nikdy nebude chtít psát tečky a dvojtečky, kurzívy a řazení jednotlivých údajů pro různé druhy dokumetů ručně. Pomocí doplňku pro MS Word můžete v citačním manažeru vkládat odkazy do textu jedním kliknutím a jedním kliknutím také vložit seznam literatury, seřazený podle abecedy. Citace PRO PLUS umožňují i různé úpravy odkazů v textu, takže můžeme zařadil jméno autora stylisticky do textu jako například „Novák (1986) uvádí, že…“ aniž by to narušilo propojení mezi odkazem v textu a podrobným záznamem v seznamu literatury. S kolegou Dominikem Bláhou jsme se v březnu zúčastnili konference CitaKon, pořádané společností Citace.com, která je producentem našeho hlavního univerzitního citačního nástroje.

V rámci příspěvku Martina Krčála nazvaném „Citujeme, i když norma mlčí“ zde byly diskutovány nejčastější dotazy studentů k citačním pravidlům. Většinu z nich dobře znám ze svých lekcí i osobních konzultací. A to byla na konferenci situace o to jednodušší, že jsme diskutovali jen nad spornými případy, o kterých mlčí česká citační norma ISO 690. Situace u nás na univerzitě je ještě daleko zapeklitější, protože aplikované citační standardy se liší i napříč jednotlivými fakultami. Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů a Fakulta životního prostředí používají své vlastní citační normy, takže hledání interpretací, jak správně zapsat citaci dokumentu, který nezapadá do žádné ze škatulek popsaných v interních fakultních pravidlech je ještě těžší, než u obecně užívaných norem, jejichž interpretace se postupně vyvíjejí v závislosti na vývoji na poli informačních zdrojů.

Existují prostě druhy dokumentů, na které tvůrci citačních pravidel ani nepomysleli. Jaké potkávám na konzultacích největší citační špeky? Jsou to často různé nepublikované dokumenty, které studenti získají od různých institucí, ministerstev nebo statistických úřadů. Skoro všechny citační normy také mlčí o citování různých multimediálních souborů, interaktivních map a podobně. Člověku připadá až úsměvné, když si přečte, že mezi povinné údaje, které byste měli uvádět u webové stránky, patří místo a rok vydání. Všichni víme, že, na většině stránek nic takového nenajdete. Je potřeba si uvědomit, že v době, kdy citační norma vznikala si tvůrci uměli pod pojmem elektronický dokument, představit tak možná disketu nebo DVD, stále ještě hmotný předmět který v lepším případě disponoval údaji od vydavatele. Existují situace, kdy je opodstatněné citovat v práci post ze sociálních sítí nebo počítačový program, který nemá ani žádný jasný titulek. Samozřejmě že ne jako zdroj odborných informací, ale třeba proto, že jím chceme ilustrovat pohled veřejnosti nebo nějaké konkrétní osobnosti k tématu.

Nejzajímavější z celé akce pro mne byl překvapivě příspěvek kolegy přímo z naší univerzity. Ing. Lukáš Herout, Ph.D. představil antiplagiátorský systém Theses.cz a Odevzdej.cz z pohledu uživatele. Pro mne, jako pro člověka, který běžně nenahlíží do systému z pohledu vedoucího kvalifikační práce, bylo hodně zajímavé vidět, jak poměrně přehledně dokáže systém upozornit na převzaté pasáže. V prezentaci bylo vidět, že i tenhle systém má své mouchy, je možné ho různým způsobem ošidit a je opravdu důležité aby hodnotitelé studentské práce skutečně četli a podívali se i do podrobného zobrazení procentuální shody s jinými texty. Pro studenty je obvinění z plagiátorství často docela noční můrou. Při psaní prvních delších akademických textů mají problém odlišit, kde končí „skládání nového textu z textů cizích autorů“ a začíná tvůrčí syntéza znalostí z různých zdrojů, postavených do nového kontextu, která by měla být postačujícím výkonem u bakalářských prací. Základní rozdíl ale spočívá právě v poctivém uvedení citací a odkazů na použité zdroje.